Pokud chce někdo jezdit autem, potřebuje k tomu několik zásadních věcí. Jednou z nich je dopravní prostředek a druhou je řidičský průkaz. Že je to samozřejmé? Nebylo tomu tak vždy. Řidičskému průkazu je teprve sto dvacet let. Tehdy se ale jmenoval jinak – vůdčí list. V dnešní době si nedovedeme život bez této dovednosti představit. A je jen málo těch, kteří řidičský průkaz nemají.
Je potřeba
– vozit děti do školy
– jezdit do práce
– cestovat za poznáním
– být vždy připraven dostavit se na nějakou důležitou schůzku.
Koho jako prvního napadlo, že si nechá vystavit řidičský průkaz?Byl to německý vynálezce Carl Friedrich Benz, který si nechal roku 1886 patentovat první automobil na benzínový pohon. O dva roky později už nemohl vydržet stálé stížnosti obyvatel Mannheimu, kterým se nelíbily výfukové plyny a neustálý hluk z tohoto jediného auta. Co by asi říkali na dnešní dopravu? A tak si Benz zažádal na městské správě o vydání písemného povolení řídit svoje auto na veřejných cestách.
Důlní inženýr jako zkušební komisař
Uplynulo pár let a nápadu s vůdčími listy se chopila Francie. Vůdčí list mohl získat pouze muž, který dovršil jednadvaceti let a složil předepsané zkoušky. Jako zkušební komisaři tu byli inženýři důlního úřadu.
Zkouška se skládala ze tří částí.
1. Praktická – muž musel prokázat, že spolehlivě ovládá motorové vozidlo. Umí se rozjet, řídit, brzdit a zastavit.
2. Teoretická část– musel prokázat základní technické znalosti.
3. Druhá praktická– musel umět vyměnit kolo, opravit nesvítící světla a různé jiné závady, které by bránily v odjezdu auta.
U nás začaly vznikat první autoškoly až roku 1935.Zřídit si je mohl ten, kdo absolvoval státní zkoušku na odboru strojního nebo elektrotechnického inženýrství. Pokud tuto zkoušku neměl, mohl ještě absolvovat kurs pro motorová vozidla a letectví. Poslední podmínkou bylo získání koncese.